Bc. Jiřína Švihnosová
Jiřina je vděčná, že patří od března 2007 k Fenixu v hlasovém oboru alt. Není pro ni až tak důležité mluvit o dosavadní profesní kariéře, protože se nalézá v období hledání a ráda by využila v praxi poznatky získané studiem a týkající se vztahů (má zálibu v odkrývání a osvětlování stínů lidských životů), ovšem jako každý z nás je závislá i na potřebném zdroji příjmů. Charakterizuje to tak, že „tvoření je moje duše, až se radostí tetelím, jen neumím své tvoření zpeněžit; práce je hodně a příjem žádný“. A tak teď dělí čas mezi pracovní brigádu, hledání něčeho trvalejšího a zájmovou činnost – zpěv.
Celá rodina byla zpěvná, Jiřina o tom říká vlastními slovy: „Když se sešla rodina - babička a jejích pět dcer včetně naší mámy + my dvě (já a dvojče) - zpívalo se vždy čtyřhlas. Bylo to nádherné.“ Zpívá tak od svých pěti let, ve sboru (při Domě dětí a mládeže v Karlíně) celé dětství, učila se hrát na klavír a kytaru.
Věrný příznivec a posluchačem koncertů Fénixu je kamarádka Liduška Sýkorka; synové mají rádi moderní hudbu typu „duc-duc“, ne klasiku. Pro Jiřinu samotnou jsou nejvzácnější chvíle ticha, nejlépe ticho ve skupině, když všichni ještě mlčí na stejné téma. Naopak pro ni bylo hodně smutné mlčet v partnerství každý na jiné téma.
Vidí sebe jako beránka, vlastní povahu charakterizuje plynulým přechodem protikladů silná > slabá a veselá > smutná. Jejím ideálem je být moudrá jako sova, ale zároveň přiznává, že je stále hladová jako pes (oblíbené jídlo – „všechno a hodně“), oblíbené barvy neuvádí („jak kdy“).