Jdi na obsah Jdi na menu
 


Znělka sboru Fenix

6. 8. 2009

Toto veršování zároveň spadá do pokusů vytvořit hudební znělku sboru Fenix.

           

 ÚVOD K VERŠOVÁNÍ VLASTENECKÉMUObrazek

 Inspirací pro verše může být i sama melodie, doposud vybavená cizojazyčným textem. V tomto oboru nemohu konkurovat talentovanější kamarádce Líbě Semecké, která nám opatřila českým textem – velmi blízkým smyslu originálu a renesančně poetické mluvě – již několik cizích předloh. V čem je rozdíl? – Když mě melodie a metrum písně „Ave Maris Stella“ z našeho latinského repertoáru podnítily k tvorbě, vznikl text svébytný a nový, s původní předlohou nesouvisející. Vlastně druhý pokus o znělku Fenixu, ale první Cum decore, kde mi přináleží autorství celých dvou prvních veršů (sic!), je pro souborovou znělku, jakousi sborovou fanfáru, svým radostným charakterem pravděpodobně vhodnější.
                Celou říkanku charakterizuji slovy „Sobě pro radost, sboru pro vystoupení na hradech a zámcích“. V momentě, kdy se o Annu opět jednou pokoušel chrapot a chmury (nevhod, protože před koncertním vystoupením), jsem se pokusil zabavit ji zasláním šesti dvojverší svého prostoduchého, ale upřímně míněného básnického pokusu.
,
ZPĚVEM CHCEME VYZNAT
 
Zpěvem chceme vyznat cit pro krásu tónů,
aby souzvuk ladil jako hlasy zvonů.
 
Jako hlasy zvonů, ptactva štěbetání,
jako píseň dívky ráno při svítání.
 
Ráno při svítání, večer při stmívání,
až ti sen přilétne, něžné přijde spaní.
 
Sen když krásný zdá se, krásné probuzení,
nad život se zpěvem žádný jiný není!
 
Tanči nebo zpívej, na svět kol se dívej,
Fenix zazpívá ti tklivou svoji píseň.
 
Tklivou píseň svoji jako kolovrátek,
udělejme si dnes pěkné hudby svátek.
 
(Prosinec 2008, Praha)
 
 

Portrét